V dnešním povídání bych s vámi ráda rozebrala, jak to probíhá u zkoušky CILS. Tento článek jsem plánovala už hodně dlouho a rozhodně jsem jej nechtěla vynechat, protože si myslím, že by mohl být hodně zajímavý a užitečný pro ty z vás, kteří se na tuto (nebo i podobnou) zkoušku chystáte. Když jsem se na tuto zkoušku připravovala, hledala jsem nějak podrobně rozepsané osobní zkušenosti někoho, kdo už ji podstoupil, abych kromě obecných informací i tak trochu blíže věděla, co mě čeká. Bohužel jsem nikde nic takového nenašla. Pojďme se na to tedy podívat nyní spolu. Doufám, že mé zkušenosti někomu z vás pomůžou!
Na začátek bych asi měla říct, co to zkouška CILS vlastně je. CILS v rozšířené verzi znamená Certificazione d’italiano come lingua straniera. Znamená to, že po úspěšném složení zkoušky obdržíte certifikát, který potvrzuje vaši znalost italštiny jako cizího jazyka.
Mezinárodní certifikát pro vás může být v budoucnu velmi užitečný. Ať už půjde o práci v zahraničí, brigádu, au-pair, Erasmus, zkoušky, životopis a další. Určitě stojí za to se o jeho získání pokusit.
V České republice můžete zkoušky CILS dělat dvakrát ročně (květen/červen, prosinec), a to v Praze na Italském kulturním institutu (od A1) nebo v Brně (od vyšší úrovně). Za zkoušku musíte zaplatit podle úrovně od 1100 Kč (A1) do 2450 Kč (C2). Zkoušky se také liší dobou trvání od přibližně dvou hodin pro A1 po asi 5 hodin a 15 minut pro C2. Všichni zájemci z celého světa je dělají ve stejný den.
Teď už tedy ke mně. Zkoušku CILS jsem podstoupila dvakrát. Poprvé v prosinci 2016 (A2), potom opět v zimě 2017 (B1). Určitě bych v budoucnu chtěla pokračovat na B2, mám tento plán před sebou. Zatím to ale úplně aktuální není, zkoušku plánuji asi za dva roky.
Kdy mě poprvé napadlo udělat si zkoušku? Jaká byla motivace?
Bylo to v době, kdy končil čtvrtý ročník našeho italského kurzu a bylo zřejmé, že už jako skupina nebudeme pokračovat. Tehdy jsem si řekla, že bych se mohla v praxi přesvědčit o tom, kolik italštiny jsem se za tu dobu naučila. O certifikát mi tehdy až tak úplně nešlo. Chtěla jsem zkusit zužitkovat své vědomosti a zároveň si vyzkoušet nějakou zkoušku před maturitou.
Jaký byl první impulz přípravy?
Jak už jsem kdysi psala v úvodu o sobě, po skončení kurzu jsem začala docházet na soukromé hodiny. Odhodlala jsem se k tomu začátkem ledna, kdy už jsem byla opravdu rozhodnutá jít na zkoušku. S paní lektorkou jsme se na první zkoušku připravovaly asi 11 měsíců. Vím, že se to bude zdát jako hrozně přemrštěné, mně však vyhovovalo, že jsem měla na veškerou přípravu dostatek času a stíhala jsem to se školou.
Jak podrobně probíhala má příprava?
Nejdůležitější ze všeho je si zvyknout na podobu zkoušek. Je důležité vyzkoušet si všechny dostupné zkoušky z minulých let a nebo aspoň některé jejich části, které jsou dostupné k dohledání. Já osobně jsem se na každou zkoušku připravovala ze zkoušky o úroveň těžší. Hrozně moc vám to pomůže a nebudete potom tolik vystresovaní.
Důležité je také hodně číst. Ať už si najdete nějaký článek na Internetu nebo zjednodušenou četbu. Mozek si musí zvyknout orientovat se v textu, rozumět i přes neznalost některých slovíček a hledat informace. Procvičujte si také poslechy (schválně o trochu těžší, než které vás reálně čekají).
A pište. Pořád dokola si vypracovávejte nová a nová zadání písemných prací. Pomůže vám to zautomatizovat si některé styly a při zkoušce budete pohotovější.
Nezbytné je také procvičovat mluvení. Já jsem v té době náhodou narazila na možnost Skype konverzace s rodilým mluvčím, což mi neskutečně pomohlo. Bez této přípravy bych tuto část zkoušky u B1 asi nezvládla. Díky konverzaci jsem se naučila být pohotovější, mluvit plynuleji, zautomatizovat si slovní zásobu a zachovat klid v situaci, kdy si nevím úplně rady. A taky jsem se naučila zamaskovat nejistotu a bezradnost.
Když se chystáte na zkoušku, je nutné dělat něco každý den. Já jsem v tu dobu věnovala přípravě asi dvě až tři hodiny denně.
Také jsem si vypracovala složky témat. Určitě znáte takové ty nejčastější okruhy, na které může při ústní části přijít řeč – rodina, nakupování, média, atd.
Potom jsem si ještě udělala souhrn výplňkových slov a výmluvných vět. Natáhnete čas a zachováte plynulost.
Co dělat večer před zkouškou?
Večer před zkouškou se už neučte. Opravdu říkám, že je to tak lepší. Avšak ani já nevydržím jen tak v klidu sedět a čekat, co přijde. Proto si aspoň čtu obecná témata. Na samotná cvičení už nekoukám.
Jak jsem zvládla svou první zkoušku?
Na samotné zkoušce jsem měla být v devět hodin ráno a začali jsme asi v půl desáté. Ta první půlhodinka slouží k tomu, aby se zjistilo, kdo je a není přítomen, a aby se zájemci rozdělili do skupinek podle úrovně. Potom už se svým “zkoušejícím = esaminatore” odchází do třídy.
Vzpomínám si, jaké byly mé úplně první pocity, když jsem šla na zkoušku. Před učebnou čekalo asi dvacet dalších lidí, někteří mluvili jenom italsky, jiní se ještě na poslední chvíli pilně učili. V tu chvíli mi proletělo hlavou: “Co já tady vlastně dělám? Vždyť to nedám!” Zanedlouho však začala samotná zkouška, uviděla jsem cvičení a už jsem se soustředila jenom na sebe.
Snažte se nerozptylovat jinými lidmi jak před zkouškou, tak během ní. Někdy je to docela těžké, což jsem poznala loni u B1, kdy se jeden pán rozhodl během testu hlasitě posvačit. Šustil papírkem od čokolády a nakonec smáčkl plechovku od coly. Kdyby už potom dal pokoj! Ale ne! Hlasitě škrtal propiskou snad celé řádky a někdy vyprskl smíchy. Myslím, že tohle by si esaminatore měl více pohlídat.
Podoba částí B1 zkoušky
1. Jako první je vždy poslech. U A1-A2 má poslechová zkouška dvě části. Může jít o výběr z odpovědí nebo diktát, který už ale poslední dobou nebývá.
U B1 jsme měli poslech rozdělený na tři části. Dvakrát tu byl výběr z možností A-D. Potom tu bylo moje docela neoblíbené poslední cvičení, kde máte cca 15 vět a musíte vybrat asi 6 nebo 7, o kterých uslyšíte hovořit v poslechu.
U poslední části jsem byla docela zmatená, protože jsem nevěděla, jestli mají vybrané věty jít za sebou popořadě nebo ne. Váhali jsme myslím všichni, protože v zadání se o tom sice nepsalo, ale záznamový arch tomu nasvědčoval. Nakonec se náš zkoušející šel zeptat paní ředitelky a ta potvrdila, že si můžeme zvolit libovolné pořadí.
2. Následovalo čtení s porozuměním na 45 minut. Věděla jsem, že v této části je čas pro mě největší překážkou. Prvním cvičením byl dlouhý text s výběrem z odpovědí. Potom následovalo cvičení, kde jsme opět na základě přečteného textu museli vybrat z nabízených cca 15 vět ty, které se shodují s informacemi v textu. A nakonec cvičení, u kterého se můžete pořádně zamotat. Seřazování příběhu o jedenácti částech. Vím, že jsem tam měla příběh o výletu na motorce a že se tam stal nějaký technický problém. No řekněme si, že to byl vážně oříšek!
3. Další část obsahuje čtyři cvičení, zaměřuje se na gramatiku a na její splnění máte přibližně hodinku. Myslím si, že spolehlivě přivede do nejistoty i ty, kteří se italštinou zabývají opravdu dlouho. V prvním cvičení doplňujete určité a neurčité členy a předložky. V druhém cvičení doplňujete slovesa ve správném čase, aniž byste však věděli, jaké všechny časy můžete vlastně použít. Někdy pro mě byl třeba docela problém se rozhodnout, jestli použít už něco složitějšího nebo jenom to, co je v zásadě správně, ale na vyšší úrovni byste to řekli jinak. Ve třetím cvičení doplňujete článek se slovíčky z nabídkové tabulky. Stává se, že všechna čtyři slova jsou v podstatě synonyma a mohli byste použít vlastně všechna. Tady se mi vyplatilo vsadit na to nejjednodušší a nejběžnější slovíčko. Neexperimentujte. Poslední část z tohohle úseku pro mě byla vždy nejlehčí. Na základě popsané komunikační situace vybíráte z nabízených odpovědí nejvhodnější možnost reakce.
4. Následuje psací část, na kterou máte 70 minut. Dostanete čisté papíry, abyste mohli psát koncept nanečisto. Ten si vždycky píšu tužkou, protože je to rychlejší. Doporučuji si napřed napsat obě dvě části nanečisto, potom si to přečíst, opravit a doplnit a hlavně několikrát znovu přečíst zadání, abyste si byli jistí, že jste vše splnili tak, jak bylo potřeba. Vše si naplánujte tak, abyste na přepisování měli slabou čtvrthodinku.
5. Poslední částí zkoušky CILS je mluvení. To se obvykle docela protáhne, než se všichni vystřídají. Zkouška A2 se skládala ze dvou částí. Napřed jsem se musela představit a mluvit o sobě v podbodech, které jsem měla před sebou na papíře. Tady může zkoušející zasáhnout a ptát se na otázky. Následoval monolog na vybrané téma. Tady doporučuji popřemýšlet si a nezvolit hned první téma, které vám padne do oka. Poskládejte si v hlavě několik prvních vět nebo bodů. Jak se rozmluvíte, už to půjde samo.
Pár slov závěrem
Na zkoušku je důležité přinést si doklad totožnosti a černou propisku. S tou mám lepší zkušenosti než s Centropenem. Na každý záznamový arch lepíte lístečky s přiděleným identifikačním číslem. Pomocí tohoto čísla (matricola) se dozvíte i výsledek zkoušky na stránkách univerzity v Sieně. Budete si ale muset počkat asi tři měsíce, což je asi jediná nevýhoda na celém tom procesu.
Jestliže neprojdete jednou částí zkoušky (nezískáte z ní alespoň polovinu z celkového maxima bodů), máte pořád ještě dvě možnosti si tuto část zvlášť opravit a získat certifikát. Zkouška A2 bývá na 60 bodů (části po 12 bodech) a B1 na 100 bodů (části po 20 bodech).
Doufám tedy, že jsem řekla vše podstatné. Pokud ne, ptejte se. Ráda odpovím!
Vám, kteří se na zkoušku chystáte, přeji hodně štěstí a ať máte potom z úspěšných výsledků takovou radost, jakou jsem měla já!!
